KONCERT KLASIKŮ

Symfonický orchestr města Boskovice rozezněl ve středu 12. listopadu 2025 boskovickou Sokolovnu tak, že na konci večera stáli úplně všichni – a dlouho nechtěli přestat tleskat.

Od prvních fanfár předehry k Te Deum Marca-Antoina Charpentiera se v sále rozhostil slavnostní klid, takový ten, kdy publikum ještě dosedá, ale uvnitř už nedočkavostí zadržuje dech. 

Na programu se potkávala radost baroka s něhou klasicismu – jako když si povídají staří přátelé, kteří se léta neviděli.

Každý z těchto kusů nese jinou náladu – a přesto ten večer na sebe přirozeně navazovaly jako kapitoly jedné knihy. Z něžného Händelova „Lascia ch’io pianga“ až k hravému kouzlu Haydnovy Dětské symfonie, v níž se do symfonického světa potichu vkrádá úsměv a dětská hravost. Některé momenty zůstávají silnější než jiné. V tichém napětí Bachova „Jesus bleibet meine Freude“, kdy sál skoro ani nedýchal nebo v dialogu dvou hobojů ve Vivaldiho koncertu, kde se sólistky předháněly v barvě tónu i zpěvnosti.

Symfonický orchestr města Boskovice je výjimečný tím, že za notovými stojany nesedí hvězdy z plakátů, ale naši sousedé, kolegové, učitelé, studenti. Hudebníci jsou především z řad amatérů a pedagogů ZUŠ, kteří po práci či škole mění běžný den za svět tónů. Možná právě proto bylo hlediště více než plné. Lidé nepřišli jen „na koncert“, ale podpořit své blízké, podívat se, co dokáže parta odhodlaných srdcařů, když spojí volné večery, trpělivost a lásku k hudbě.

Celý večer stál u dirigentského pultu Roman Hájek, mladý dirigent s energií, která strhává nejen orchestr, ale i publikum. Roman pochází z Litoměřic a je absolventem konzervatoře v Teplicích, kde studoval klarinet a dirigování orchestru. Ve studiu pokračuje na Hudební fakultě JAMU v Brně. V Boskovicích se představil jako dirigent, který spojuje náročnost s laskavostí – dokáže jít po detailech a zároveň dává hudebníkům prostor dýchat, hrát s radostí a chutí. V jeho gestech je patrná jistota, ale i velká pokora k hudbě a k lidem před sebou.

Na konci koncertu následoval dlouhý potlesk ve stoje – takový, který se nedá „naplánovat“, ale který prostě vypukne, když se na pódiu i v hledišti sejde radost, poctivá práce a vděčnost.

Vaše přítomnost a dlouhý potlesk jsou pro orchestr tou největší odměnou a motivací připravovat další koncerty.

text: Jana Michálková